Vše to začalo, když mi bylo 17let .
Už od dětství mám strašně dobrou kamarádku, jenže k naší smůle bydlí ve 100km vzdálené obci.
Každý rok o letních prázdninách jezdi na prázdniny k babičce, která bydlí hned vedle nás.
Jednou se tak jako každý rok nahlásila že přístí týden přijede.
Oba jsme strašně soutěživí a sázky o jakoukoliv pitomost je naše parketa.
Ještě před příjezdem jsme uzavřeli sázku a každý jsme své přání výhry napsali na kousek papíru, tak jak to děláme vždy.
Naše sázky byli vždy takové drobné, jako kdo koho pozve na pohár, kdo komu bude platit kino nebo koupaliště.
Prostě nešlo o tu cenu ale o radost z výhry.
Strašně dlouze jsem přemýšlel co na ten lístek napsat.
Pak si říkám, dal bych si pizzu.
Jen ať mě pozve. Hned jak mě to napadlo, rychle jsem to tam napsal a už se těšil na svou výhru.
Většinou vyhrávám já, tudíž jsem nějak věřil, že i letos to tak zůstane.
Mirka, jak se má kamarádka jmenuje, přijela přesně, jak se ohlásila.
Ještě v ten den jsme se setkali a hodili své lístky do čepice ,aby už nikdo nemohl cokoliv změnit.
Vše vypadalo jako každé jiné prázdniny.
Samá sranda vykládání prostě úžasné dny. Přišla středa,která jak se pak později ukázala byla osudová.
Odpoledne jako každé jiné když najednou se zjistilo, že jsem prohrál.
Nechtěl jsem tomu věřit.
JÁ a prohrál?
No mávnu rukou a už pomaličku přemýšlím kolik mě to bude stát.
Rychle jsme letěli k nám kde byla čepice pěkně schována.
Vezmu tedy lístek s nápisem Mirka což znamenalo že to je její přání.
Pomalu otevírám a pak se nestačím divit:
PO CELOU DOBU CO BUDU U BABIČKY SPLNÍŠ JAKÉKOLIV MOJE PŘÁNÍ.
Nevěřícně jsem na ni hleděl a ona se šibalsky usmála.
V duchu jsem si řekl šak se nic neděje.
Až do večera vše probíhalo naprosto jako vždy , což mě drželo v tom že to prakticky vůbec nic neznamená. Sla dom na večeři a jakmile se po ni stavila , řekla mi že babička jde na sraz důchodců, jak se tomu tady u nás říkalo, a že v 9 hodin mám být u ní.
Nějak se mi to přestávalo líbit, prázdný barák a ona mě zve. To se nikdy nestávalo.
Přisel jsem přesně v 9.
Zazvoním.
Dveře se otevřeli a v tom jsem myslel že mam zvedat bradu ze země. Ve dveřích stála Mirka v červeno černém korzetu a v botách na podpadku.
Stačil jsem jen říct co to má být.
Víc mě nenechala a švihla mě vrbovým proutkem.
Nikdy jsem o něčem podobném neslyšel, ale již vím že to byla středa která mi navždy změnila život.
Jak mile jsem se trochu z toho všeho vzpamatoval, chtěl jsem se znovu zeptat když v tom taková facka jakou jsem snad nikdy nedostal.
Až jsem se svalil k zemi. Nechápal jsem už vůbec nic. Chvilku jsem i zapomněl kdo že vlastně je.
Jak jsem se zvedal tak mě chytla za bradu , a přímo do očí mi řekla:
Od teď až do té doby co odjedu jsem Tvá paní.A budeš mě na slovo poslouchat.
Začínal jsem chápat že nemá smysl odmlouvat. Řekla že by si dala víno ať ji ho donesu, a pěkně naleju. Udělal sem vše jak si přála.
Jakmile svou skleničku dopila stoupla si a mě řekla, at si kleknu,klečel jsem tam před ni a snažil si to vše nějak vstřebat v hlavě.
Poručila mi vysléct mé triko. Bez odmlouvání jsem to splnil. Naklonila se ke mně a vši silou mi zmáčkla bradavku.
Byla to nesnesitelná bolest. Jenže co to?
Mě to snad vzrušovalo. Přestával sem chápat co se to semnou děje. Pěkně mi zmasakrovala obě bradavky a můj čurák stál jak stožár.
S napětím jsem čekal co bude. Poručila mi ať si stoupnu a svleču se do naha.
Zůstal jsem na ni hledět. Cože? V tu ránu mi přiletěla opět facka. Další jsem nechtěl tak jsem radši vše rychle sundal.
Najednou jsem před ní stál nahý. Před svou kámoškou. Citil jsem se úplně ponižen, když mi při tom ještě stál.
“ Ale ono se to chlapečkovi aj libi“.
Jakmile to dořekla úplně tvrdě mi zmáčkla mé koule, na což se postavil ještě víc. Už jsem to vše vzdal a jakmile mi začala honit ,už mi to nepřišlo ani divné.
Najednou jako kdyby nebyla vůbec má kamarádka. Honila mi ho krásně a tak dlouho, až jsem se vystříkal. Vše jsem po sobě musel uklidit.
“ Jsem nějaká unavená, měl by si jít“.
Nic jsem nenamítal. Oblekl jsem se a už jsem mel v plánu odejít jenže mě zastavila.
„věř že zažiješ takový týden jak nikdy dřív“
nevěděl jsem jestli po těchto slovech mít strach nebo se těšit…
skvele parada pokračuj